Letošní sezona přinese divákům šest premiér, ale jen jedinou muzikálovou. Tou bude premiéra slavného – takřka kultovního – muzikálu Na skle malované, kde si zahraje prakticky celý soubor Městského divadla Kladno včetně nejnovějších tváří. Jednou z nich je i Lukáš Pečenka, kterého diváci uvidí v roli Čerta.

S režisérem Jaroslavem Slánským se znáte i z jiných inscenací. Jak se ti s Jardou pracuje?

Výborně! Dobře se známe, má skvělý smysl pro humor, je bezvadně připravený, ví co chce, dává prostor hercům a má je rád. To je celkem slušný balíček pozitiv. Ta spolupráce funguje a je zajímavá, příjemná a zábavná.

Sám jsi také režisér, nemusíš občas jako herec bojovat s nějakým režisérským puzením?

Obecně si myslím, že herecká zkušenost je pro režiséra k nezaplacení a určitě to platí i obráceně. Puzení samozřejmě mívám a vždycky ho rychle zaháním do kouta. Zabývat se jen tou mojí rolí je úlevné a příjemné. Užívám si to. Ale myslím si, že kdybych nějaký dobrý režijní nápad měl a zveřejnil ho, tak by ho Jaroušek přijal. Má naštěstí ego naprosto v pořádku.

Jakmile se někde objeví čert, hned mám pocit, že půjde o pohádku. Ale tady to tak úplně není, že?

Ne, skutečně o pohádku nejde. Tady je postava Čerta spíš hlasem, který humorně relativizuje tu nedotknutelnou legendu o Jánošíkovi. Jediné kouzlo je, že já budu mít pohyblivý ocas a Lenka občas roztáhne křídla. Jinak jsme spíš lidové než pohádkové postavy.

V inscenaci si partneříte právě s Lenkou Zbrankovou, která hraje Anděla. Jak to vaše duo funguje?

Naše duo LuLe (LUkáš a LEnka) vlastně symbolizuje to dobré a to špatné v nás a okolo nás. A občas je to i tak, že Čert není ten špatný. Takže je to pestré. Herecky i lidsky jsme s Lenkou napojení, a přestože naše postavy jsou většinu času ve při, tak my jsme lidsky v harmonii.

Jak zapadají tyhle alegorické postavy do příběhu o Jánošíkovi?

Čert a Anděl provází podle hry každého člověka. A podle mě byly tyto dvě postavy do muzikálu Na skle malované napsané i proto, abychom se na tu romantickou legendu o zbojníkovi mohli dívat z více úhlů pohledu. Anděl chce logicky vidět a vnímat vše dobře a pozitivně a to i za cenu toho, že si něco vymyslí. Čert je pravý opak: „Přece nebudeme chvalořečit někoho kdo kradl!?“ Oba jsou občas pokrytečtí, oba zapálení pro svou pravdu a oba jsou připravení hájit svůj zájem. Navíc to dělají s humorem a nadsázkou – protože nic není černobílé.

Je něco v čem je pro tebe práce na Na skle malované nová?

Nový je pro mě překlad, který si tvůrci vybrali. Hrál jsem jinou roli v inscenaci Divadla Na Fidlovačce a nějak ve mně ty texty zůstaly. A tak se mi to špatně učí. Je to také druhá inscenace, ve které na Kladně zkouším. Takže to je pro mě také nové – přeci jen, druhá je jen jedna...

Když jsem se s Romanem Říčařem poprvé setkala, právě vycházel z lesa. Vynořil se z mlhy a já viděla, že má na nohou vysoké holínky a v ruce sekeru. To dopoledne mluvil hodně o srnách – jedna se totiž ráno utopila v blízkém rybníce. Večer hrál na kytaru a zpíval takové ty písně, co se hodí k ohni a rozervaným duším. To už je ale skoro dva roky.

Nyní v MDK zkoušíme velkou muzikálovou inscenaci Na skle malované. A je to pro nás pořádná zodpovědnost, protože Malované – jak mu teď familiárně říkáme – je kultovní muzikál. Kdekoliv se inscenovalo, mělo neskutečný úspěch. Třeba ve Slovenském národním divadle vydržela inscenace na repertoáru neuvěřitelných 30 let. A tak jsme si řekli: „Dobře, už máme zapáleného režiséra, senzační překlad, fantastického scénografa, skvělou choreografku, hromadu charismatických zbojníků, lepých žen a démonických pandurů – tak co ještě potřebujeme?“ Jánošíka!

Režisér Jarda Slánský měl hned jasno, protože se s Romanem Říčařem zná dlouhá léta a viděl ho ve všech těch úžasných rolích, jako byl třeba Bejby v Šakalích letech (Divadlo ABC), věděl o jeho nominaci na Thálii, slyšel Romanovu divadelní i filmovou hudbu, chodil na koncerty jeho  kapel. Věděl, že obsadit ho do role zbojníka ze všech nejzbojníkovatějšího je sázka na jistotu. A věděl také, že sázkou na jistotu bude i svěřit mu celé hudební aranžmá. Měl prostě Romanovu uměleckou kariéru velmi dobře zmapovanou a bral to velmi prozaicky: „Kdo je nejlepší? Roman. Hotovo.“ Oproti tomu já jsem v tom viděla i nějakou tu životní poesii. Všechno do sebe najednou zapadlo: od sekery k valašce totiž není daleko. Vždyť Roman je pro tuhle roli jako dělaný, trénuje na ni po vzoru Stanislavského zjevně roky. Jánošík 10 z 10. Proboha, vždyť on má i uhrančivé oči...

Tak přijďte do divadla!

Přípravy hudební inscenace Na skle malované jsou v plném proudu. Zatímco v sále se pod vedením režiséra Jaroslava Slánského zkouší, v dílnách vzniká kompletní výprava. Tu pro náš jediný letošní muzikál navrhl scénograf Jozef Hugo Čačko, který vymyslel skutečně originální koncept.

Jak bude vypadat Na skle malované? Můžeš něco prozradit, aniž bys divákům zkazil překvapení?

Samozřejmě! Bude vypadat velkolepě! Výpravně! Jedinečně a s úctou ke všem tradicím slovenského folkloru. Víc prozradit nechci, jestli ale mohu něco vzkázat divákům MDK: Tohle si nenechte ujít, bambiliónově byste litovali a to přece nechcete!

Z čeho jsi při vymýšlení výpravy vycházel?

Inspirací a zdrojů bylo mnoho. Jsem původem Slovák, narozený v Československu pod nádhernými kopci Malé Fatry. Hory a slovenský folklor mám hluboce zakořeněné. S veškerou úctou k tradicím a minulosti, která se i díky mým rodičům dotkla také mojí výchovy, jsem věnoval to nejlepší ze sebe, ze svých znalostí v profesi, které se věnuji už 13 let.

Co pro tebe vlastně znamená mýtus o Jánošíkovi?

Pro mě jako „srdcem“ Slováka je Jánošík opravdu hrdina. Učily nás to staré mamy, učili nás to ve škole. S tímhle hrdinou je těžko spojovat něco negativního. Pacifistický přístup k životu a jeho skutečné prožívání bych přál mnoha lidem v mém okolí. Někdy zapomínáme žít, jen přežíváme. A Jánošík, ten žít uměl a uměl i milovat.

Uvažoval jsi ještě o nějakých jiných variantách výpravy?

Popravdě? Ta, kterou uvidí diváci MDK, vychází z mého úplně prvního nápadu. Zkoušel jsem si pak ještě doma několik dalších verzí, ale vždy jsem se vrátil k té původní. U inscenací, které pro mě v životě hodně znamenají, se mi taky často děje, že se mi scénografie zdá ve snech. U Malovaného tomu nebylo jinak. Jedno ráno jsem se vzbudil s tím, že jsem si prožil celou premiéru. První, co jsem vzal do ruky, byla tužka a hned po ní papír. Tahle výprava je sen.

Kostýmy jsou jediná věc, kterou naše dílny přímo nešijí. Odkud je bude divadlo mít?

Není to tak úplně pravda, to bychom křivdili dámám v krejčovně. Veliká část kostýmů ale vzniká pod rukama jedné slovenské rodiny. Veškeré opasky, kopce, blenciare a oplecká vznikají na Slovensku. Diváci se tak můžou těšit na valašky, opasky, klobouky, vyšívané košile a lidové kalhoty; to vše krásně zdobené tradičně ručními výšivkami z dílny úžasné rodiny Stranavských, které jsem na výrobu kostýmů oslovil.

Jak moc je tahle výprava náročná na výrobu?

V inscenaci Na skle malované bude hned několik „poprvé“. Budeme pracovat se zrcadly a budeme hodně a hlavně nově využívat i tahy nad jevištěm. Jelikož jde o přírodu a živelnost, chtěli bychom využít i tekoucí vodu. Mohu divákům slíbit také nevídanou světelnou show i díky novým reflektorům, za které můžeme děkovat městu a podpoře, kterou nám projevuje při modernizaci divadla. Je toho samozřejmě ale mnohem víc, na co se mohou diváci těšit!