Po Hře, která se zvrtla, uvedlo Městské divadlo Kladno v české premiéře další bláznivý kousek od stejného autorského kolektivu. Premiéry komedie Petr Pan, který se zvrtl, se v pátek 18. září osobně zúčastnil i jeden z jejích autorů Jonathan Sayer. Spisovatel, herec a ředitel souboru Mischief Theatre poskytl divadlu exkluzivní rozhovor o tom, čím ho místní soubor uchvátil a proč by si diváci tuto troufalou a velkolepou show neměli nechat ujít.
„Uděláme to v češtině, nebo v angličtině?“ odpověděl rozesmátý Sayer na žádost o rozhovor bezprostředně poté, co si s týmem Městského divadla Kladno připil na úspěšnou premiéru.
Co jste se už naučil česky?
Podstoupil jsem cestou z letiště takový rychlokurz češtiny. Moc mi to nešlo, ale naučil jsem se „děkuji“. Taky jsem se naučil „dobrá pránoce“. Vlastně ne, „dobrá prácia“. „Dobrá práce“. A „gratuluji“. Někdo se mi tady snažil poradit, jak se vyslovuje název naší hry, ale to bylo prostě nemožné. Byla to fakt fuška. Můžete mi říct, jak se tady řekne Peter Pan Goes Wrong?
Petr Pan, který se zvrtl.
„Zvretl“. To je fakt těžké. Takže v češtině zrovna neválím. Ale jsem tu teprve čtyři hodiny, takže budu dál trénovat. (smích)
A jak se vám představení líbilo?
Bylo naprosto úžasné. Všichni tady na Kladně i v Praze tuhle hru musí vidět. Herci byli neuvěřitelně dobří a pohotoví. Až se mi nechtělo věřit, že tohle byla premiéra. Vypadalo to totiž, jako by to hráli už roky. Byli neskutečně sehraní, šlapalo jim to jako hodinky. A diváci byli fantasticky hlasití. Byl to naprosto výjimečný večer, opravdu pecka.
Snad první člověk, na kterého jste při příchodu do divadla narazil, byl Filip Cíl, který hraje Denise – stejnou postavu, kterou hrajete i vy. Jaký to byl pocit setkat se „sám se sebou“?
Bylo to fakt hodně zvláštní, protože na jevišti už jsem tu postavu viděl hrát spoustu jiných lidí, ale nikdy jsem na ně nenarazil jen tak venku. Skoro jsme do sebe vrazili u pokladny. Byla to ohromná sranda. Přišlo mi to jako nějaká zvláštní trhlina v multivesmíru. A bylo to skvělé. Navíc Filip byl neskutečně dobrý! Ke konci představení je geniální pasáž, kde má docela dlouhý monolog, a on ho vystřihl naprosto fenomenálně. Byla to fakt pecka.
A co publikum a jeho reakce? Reagovali diváci na něco jiného, než na co jste zvyklí z West Endu? Nebo reagovali na stejné momenty?
Jak jsem před chvílí dokázal, česky toho moc neumím. Takže jediný způsob, jak můžu dění na jevišti sledovat, je vizuálně – prostě se dívám, co se zrovna děje. Člověk se ale docela snadno zorientuje, když se publikum směje ve stejných momentech. A mně přišlo, že se smáli úplně stejně, jako když jsme to hráli na West Endu, na Broadwayi nebo kdekoli jinde, kde jsem měl možnost to vidět. Zkrátka to mělo naprosto stejný rytmus. Diváci byli opravdu skvělí. A děkovačka trvala neskutečně dlouho. Herci se na scénu vraceli znovu a znovu. Byl to báječný zážitek.
Na přípitku po představení jste měl možnost promluvit k hercům, inscenačnímu týmu i personálu divadla. Co jste jim říkal?
Zaznamenal jsem, že někteří lidé byli trošku rozladění z toho, že se určité momenty nepovedly na sto procent. Cítil jsem potřebu jim říct, že představení bylo i tak perfektní. Tahle hra je plná stovek, možná tisíců drobných komediálních a technických momentů, které následují jeden za druhým. V ideálním světě byste chtěli trefit každičký z nich a u každého sklidit salvu smíchu. Bylo by to naprosto čisté a uhlazené. Těch momentů je tam ale tolik, že se vždycky najde jeden nebo dva, které vám úplně nesednou, ať už kvůli drobné technické chybce, nebo proto, že se diváci ještě pořád smějí předchozímu vtipu. Já si vždycky říkám, že to pravé kouzlo těchto představení spočívá v tom, že se honíte za tou perfektní show a prostě si tu jízdu užíváte. A jestli se někdo trápil kvůli tomu, že některé momenty nevyšly podle představ, řeknu vám upřímně, že já o tom neměl ani tušení. Jasně, občas si řeknu, že se něco pokazilo. Ale ani jako jeden ze spoluautorů téhle hry jsem vůbec nepoznal, že se stalo něco, co si třeba mohl někdo po představení vyčítat. Tohle je divadlo. A všichni to zvládli naprosto skvěle. Pointou představení je lidi rozesmát a pobavit. A to se podle mě stalo.
Kdy jste se rozhodl, že se české premiéry osobně zúčastníte?
Abych byl upřímný, o tom, že se tohle chystá, jsem se dozvěděl teprve minulý týden a říkal jsem si: „Páni, u toho bych mohl být!“ Zprvu mi ani nedošlo, že budu mít volno, ale hned mi blesklo hlavou, že bych mohl dorazit. Takže koncem minulého týdne se mi podařilo narychlo sehnat let a jsem tady. V České republice jsem nikdy předtím nebyl. Zítra vyrazím aspoň trochu objevovat a poznávat Prahu, pozítří odlétám. Ale jsem vážně nadšený, že tu můžu být, je to pro mě výjimečný zážitek.
A co byste vzkázal českým divákům, kteří příběh Petera Pana možná zase tak dobře neznají? Proč by se podle vás měli do Městského divadla Kladno na představení vydat?
Protože celou pointou je zasmát se a dobře se bavit bez ohledu na to, jaký příběh se odehrává. V konečném důsledku to je hra o komunitě lidí, kteří k sobě během představení nacházejí cestu. A vy tenhle herecký soubor sledujete, jak se snaží doklopýtat od začátku představení až na jeho úplný konec. A i když Petra Pana neznáte, myslím si, že je geniálním pozadím pro náš zvrtnutý koncept i pro tenhle styl práce. Hlavně proto, že je to neskutečně ambiciózní příběh. V představení se létá, je tam obrovská pirátská loď. Je tam strašně moc ambiciózních pokusů, které se můžou pokazit. Takže jestli se vám líbila Hra, která se zvrtla, tohle je to samé, akorát mnohem velkolepější. Doslova tady padají lidi z nebe a odehrávají se tu obrovsky troufalé kaskadérské kousky. Pokud se chcete zasmát a skvěle se pobavit, určitě do Městského divadla Kladno dorazte!
