Herečka Barbora Janatková teď na nějaký čas vymění divadelní povinnosti za ty mateřské. Jaký byl její divadelní podzim a co přinese nový rok?

Co bys kladenskému divadlu popřála do roku 2024? 

Celkově bych chtěla popřát všem lidem, co jsou spjati s divadlem (nemyslím jen zaměstnance, ale všechny, co se jen dotknou u vstupu kliky a zamíří k nám do divadla) pevné zdraví, mnoho radosti z práce i v osobním životě, dostatek finančního zajištění. Lidem by globálně neuškodilo probudit v sobě více tolerance, soudržnosti, laskavosti, pochopení a pokory. Může to znít jako klišé, ale v dnešní době si skoro každý hrabe jen na svém „písečku” a nekouká na potřeby ostatních.

V divadelním pojetí do roku 2024 spadají ale dvě půlky dvou sezón. Takže do první poloviny roku 2024 a zároveň druhé poloviny sezóny 2023/2024 bych divadlu popřála, aby skupiny abonentů byly tak spokojené s výběrem her a jejich přenesením na jeviště, že si hned zakoupí na konci sezóny předplatné na sezónu další a přesvědčí ke koupi i své přátele. 

Do druhé půlky roku 2024 (v našem divadelním životě první půlky sezóny 2024/2025) přeji hereckým kolegům, aby každý dostal nějakou hezkou hereckou příležitost a úkol, který bude proti jeho typu a trochu víc se potrápil.Technickým složkám přeji snadnou výrobu, malou stavbu scény, lehké tvoření účesů a v neposlední řadě krásné, ale bez problému pratelné kostýmy. Na závěr přeji pokladně divadla dlouhou nekončící frontu diváků „na volnou kasu”, jak říkáme.

Dáváš si novoroční předsevzetí? Máš nějaké pro nadcházející rok? 

Dřív jsem si dávala předsevzetí, ale nikdy mi to moc dlouho nevydrželo nebo jsem plnění začátku předsevzetí odkládala tak dlouho, až jsem nakonec na dané předsevzetí úplně zapomněla. Já a předsevzetí, to moc dohromady nejde, takže jsem to se sebou už definitivně vzdala. Spíš si do Nového roku vždy něco přeji a ke konci roku dojde na bilancování, jestli se přání naplnilo.

Tuto sezonu jsi v září zahájila úspěšnou premiérou komedie Nadženy, která se z velké části odehrává v absolutní tmě. Jak moc náročné bylo zkoušení? 

Vůbec jsem si neuměla představit, jak budou probíhat aranžovací zkoušky. Když se zhasne, neuvidíme na text, nápověda nic nenahodí, režisér nás neuvidí a nemůže si nic zapsat… Hru jsme naštěstí začali zkoušet už v červnu 2023, takže jsme měly čas naučit se text o prázdninách. Po návratu jsme s kolegyněmi text z velké části uměly, takže jsme dostaly takové ty škrabošky na spaní. Tím jsme „ztratily“ zrak a pomalu si scénu po scéně procházely, osahávaly prostor, dostávaly od režiséra a dramaturgyně podněty a připomínky. Docela dost se nám smáli, protože jsme se ze začátku ztrácely. Je pravda, že vidět pět tápajících opuštěných postav v prostoru bylo asi hodně komické. Pro mě osobně to celé bylo velké dobrodružství a také zábava.

Mělo těhotenství nějaký vliv na tvůrčí proces? 

Myslím, že nemělo. Vlastně režisér na začátku zkoušení pronesl, že mi vyrobí těhotenské bříško, protože by se mu líbilo, kdyby moje postava byla těhotná kvůli hlubšímu významu. Při mém štěstí vždy, když zkouším něco nového, tak se mi to z malé či velké části promítne do soukromí. Po prázdninách jsem tedy v divadle oznámila, že jsem přání pana režiséra naplnila a na tvůrčí proces to mělo jen pozitivní vliv.

V uplynulých měsících postupně docházelo k přezkoušení tvých rolí. Jak takové „přebírání“ probíhá? 

Všechny kolegyně jsou moc fajn a hned mi říkaly, že až se budu cítit na návrat, tak mi zapůjčené postavy zase rády vrátí. Nejdřív jsem v říjnu předala Lence Zbrankové 39 stupňů. Je to totiž technicky i fyzicky velice náročné představení. Předávka role je o tom, že u některých inscenací stačí video a scénář, u některých si ale musíte společně sednout, popsat akce a různé technikálie. Což je případ právě 39 stupňů. U Nadžen ke konci zkoušení přišla Lucie Pernetová a dělala si poznámky při projíždění ve světle a vznikl také záznam. U Jak umřít na rokenrol to šlo rychle, protože jsem začala mít strach, že už to není v mých silách a fyzicky to nezvládnu. Eva Leimbergerová se Anděla naučila v šibeničním termínu a ještě si ho poprvé zahrála až v Novém Jičíně na zájezdě. U Jak jsem potkal ďábla se nejprve rolí „zvířátek” ujala Kristina Sitková a já si odehrála mluvené lidské role. Přebírání zkrátka může mít mnoho podob.

Půjdeš se na kolegyně, které role po dobu tvé absence převezmou, podívat? 

Moc se na to těším, protože s každým novým lidským elementem se představení posouvá trochu jinam, ať chcete nebo ne. Něco jsem už viděla.

Kromě divadla jsi také velkou milovnicí tance. V divadle obvykle předáváš emoce mluveným slovem. V čem se liší tanečně-pohybový prožitek od toho klasického činoherního? 

Mně osobně je v pohybu krásně asi proto, že je to fyzická dřina a tu já mám od dětství ráda, protože na sobě vidím pokroky. U tance sem šťastná, že se mohu hýbat do rytmu a až pro diváka se to naplní emocí. V herectví je to zcela obráceně. Musíte vědět oblouk postavy. Při zkoušení hledáte emoce a ony na vás nějak působí a tělo samo fyzicky jedná. Některé emocionálně vypjaté role se mohou rovnat fyzicky náročnému tréninku.

Od divadla si teď dáš na chvilku pauzu. Na co se těšíš nejvíc? 

Primárně asi na to, až porodím a poprvé budu držet syna v náručí. Na naše společné rodinné sžívání. Na to, až si budu moct lehnout v posteli na břicho. Na procházky s kočárkem a naší jezevčicí. 

Vážení diváci,

pokladna Městského divadla Kladno je v těchto dnech otevřena následovně:

29. 12. - 31. 12. - otevřeno hodinu před začátkem představení

1. 1. - zavřeno

Od 2. 1. jsme zpět v obvyklé otevírací době

 724 502 114

 pokladna@divadlokladno.cz

Vážení a milí diváci,

Městské divadlo Kladno má za sebou další úspěšný rok a já bych vám touto cestou chtěl poděkovat za vaši důvěru a přízeň, kterou nám neustále projevujete. Velice si vážíme vašeho neutuchajícího zájmu o naše představení. Speciální poděkování míří k našim předplatitelům, kteří se k nám pravidelně vracejí. Děkuji také všem skvělým pedagogům, kteří se studenty navštěvují naše představení a jejich reflexi se posléze věnují i ve výuce. Mám radost, že spolupráci se školami neustále prohlubujeme, každá zpětná vazba nás inspiruje do další práce. Moje osobní poděkování patří také všem zaměstnancům Městského divadla Kladno za jejich profesionální přístup a energii, s níž přistupují ke všem pracovním výzvám, kterým společně čelíme.

Zároveň bych vám rád za celé Městské divadlo Kladno popřál pohodově strávený adventní čas, štědré Vánoce mezi vašimi blízkými a vše dobré v roce 2024. Především připojuji přání pevného zdraví, ale také nadhledu, který je speciálně v dnešním světě tak důležitý.

Pokud se rozhodnete s námi strávit poslední dny v roce odcházejícím, přijměte pozvání na několik našich repríz.

V závěru kalendářního roku se rozloučíme s autorskou hudební inscenací Jak umřít na rokenrol, která vznikla na motivy životního příběhu Mikiho Volka. Autor a režisér inscenace Miroslav Hanuš spolupracuje s kladenskou činohrou pravidelně a já mám velkou radost, že životní osud legendárního zpěváka, hudebníka a showmana našel u diváků tak obrovský úspěch. Poslední dvě příležitosti užít si Mikiho nesmrtelné songy v podání Jana Krafky za doprovodu živé kapely máte ve čtvrtek 28. a v pátek 29. prosince od 19:00. Derniéry patří k divadelnímu provozu stejně jako premiéry a já bych rád poděkoval všem, kteří se na inscenaci podíleli.

Na Silvestra se s rokem 2023 rozloučíme komedií Sexmise. Divadelní adaptace legendárního polského filmu vznikla speciálně pro Městské divadlo Kladno a vy v ní máte možnost vidět prakticky celý náš herecký soubor. Hlavní role Maxe a Alberta hrají s energií sobě vlastní Tomáš V. Hron a Michael Vykus. Poslední představení roku startuje 31. prosince v 17:00.

Také v novém kalendářním roce nás čekají velké divadelní výzvy. Už nyní pro vás usilovně připravujeme další novinky. Těším se na všechny tři premiéry do konce sezony; komorní psychologické drama Ucho, světovou premiéru autorské detektivky Případ Sherlock i muzikál o rodině a tradici Šumař na střeše. Touto hudební legendou také symbolicky započneme oslavy 110. profesionální sezony našeho divadla. Ale o tom zase někdy příště.

Úspěšný rok 2024!

Jaroslav Slánský – umělecký šéf MdK

Černý šusťákový pytel, multifunkční kleště, červená karabina se zabudovaným minikompasem, kapesní barometr. To všechno jsou věci, které jsem si kdysi rozbalila pod stromečkem. Letošní prosincová překvapení (snad) budou mít jinou podobu.

Letos bude mojí první prosincovou radostí premiéra Přeletu nad kukaččím hnízdem, kterou plánujeme na 9. prosince a kde v roli vrchní sestry Ratchedové zazáří Jana Zenáhlíková a démonického pacienta McMurphyho ztvární Michael Vykus. A bude to radost zasloužená, protože jí předcházely týdny práce: příprava koncepce a následné intenzivní zkoušení, při kterém jsme hledali cesty, jak kultovní předlohu ze šedesátých let minulého století přeložit pro současného diváka. Pod vedením režiséra Adama Skaly se rodily a hlavně proměňovaly postavy, ke kterým jsme museli najít cestu.

Také výtvarník Jozef Hugo Čačko se zapotil, když se rozhodl vytvořit pro Přelet scénografii, jaká tu dosud nebyla: navrhl prostor plný dveří. Některé se překrývají, některé jsou nepřirozeně vysoko, některé otevřít lze a jiné nikoliv. Je to místo plné potenciálních, ale zmatečných a nejistých možností úniku. Hugo měl v průběhu příprav spoustu různých nápadů a možných koncepcí. Některé byly dobré, ty druhé zahrnovaly například i zipline protínající celý hlavní sál a umožňující hercům slaňovat na scénu. Výsledné výtvarné řešení je spojením toho nejlepšího a je prostě krásné.

Přeletem ale prosincové radosti nekončí. Začínáme zkoušet Ucho, které bude mít premiéru v únoru, a silvestra společně oslavíme představením SEXMISE. Co přinese Ježíšek, to samozřejmě netuším. Ale kdyby to letos mohla být místo kleští dárková vstupenka do divadla, vůbec bych se nezlobila. Jistě, je spousta lidí, kteří si moc rádi vytáhnou starý hřebíček zbrusu novými kleštěmi. Jenže já mám ráda divadlo. A určitě v tom nejsem sama.

Postava sestry Ratchedové je snad tím prvním, co se člověku vybaví, když se řekne Přelet nad kukaččím hnízdem. Je to velká charakterní postava, která diváka dráždí a která v sobě nese určitou dávku tajemství a nebezpečí. V MDK si sestru Ratchedovou zahraje Jana Zenáhlíková.

Titul byl zveřejněn výrazně dříve než jeho obsazení. Uvítala jsi volbu tohoto kultovního příběhu?

Tehdy jsem byla jen ráda, že na kladenských prknech ožije legenda. Dnešníma očima v tom vidím ještě víc. Jednoduchý příběh, který ale v sobě má hluboce zakořeněné volání po svobodě.

Myslela sis na roli vrchní sestry Ratchedové?

Jasně. Chci hrát ve všem a pokud možno všechny figury, to se o mně ví. Nemyslím si, že by se na světě našla herečka, která by nezajuchala po telefonátu s nabídkou na Ratchedovou. Je to přece „ta sestra,“ ne?

Co je na téhle roli pro tebe zábavné?

Všechno. Celá ta figura je zajímavá. Je to komplikovaný charakter s velkým tajemstvím. Všichni ji vnímají málem jako ztělesnění Satana. Ale nikdo si přece nemne pacičky, jak krásně byl zlý. Ani sestra Ratchedová. Nejzajímavější je pozvolné objevování, že je spíš smutná a osamělá, zároveň silná a trpělivá. Jak ji poznávám, víc a víc jí rozumím.

Je něco, v čem je ta role problematičtější než jiné?

Z podstaty mého temperamentu je pro mě velmi těžké udržet tělo a emoce na uzdě. Chvílemi mám chuť se rozeběhnout, křičet a rukama ve stylu „větrný mlýn“ McMurphyho potlouct. Ale to nemůžu. Četla jsem článek o tom, že každé dítě, které matka porodí, v ní zanechává částečky svého DNA. Možná je to blbina, ale u mě to tak funguje. Všechny figury, kterým půjčím tělo, ve mně nechají stopové množství svého já. Je to logické. Několik týdnů se zabývat jednou osobou, snažit se ji pochopit, ucítit, co by cítila… To zákonitě jednoho poznamená. Co mi nechá do života Ratchedka bude překvapení, ale kdybych si mohla vybrat, bylo by to její sebeovládání.

V MDK poprvé režíruje Adam Skala a má opět trochu jiný tvůrčí přístup i rukopis. Jak se ti zatím zkouší?

Adam má spoustu fantazie, smysl pro humor, svět vidí v obrazech, ale umí i naslouchat. Otázka spíš měla být postavena opačně. Sebekriticky přiznávám, že jsem otravná herečka. Potřebuji odpovědi na ptákoviny, pro mě tak důležité k poskládání celé mozaiky. Ne každý je za to rád. Adam je ale Viking a tak ho jen tak nějaká čarodějnice nezastraší…

Jsme samozřejmě zatím v začátcích zkoušení, ale jaká ta výsledná kladenská inscenace Přeletu bude?

Odpovím jinak: Máme skvělý soubor. V Přeletu je řada postav, které na papíře nezaberou moc místa. Ale díky tomu, že jim vdechnou život zralé herecké osobnosti, získá inscenace hlubší rozměr a spoustu krásných barev. Na zkouškách vídám situace, při kterých se směju, pokouší se o mě pláč, nebo mi mrzne krev. To jsou dobré indikátory.

Spustili jsme prodej Vánočních dárkových vstupenek!

Darujte originální dárek do Městského divadla Kladno! Nemůžete se rozhodnout, která inscenace z našeho repertoáru by vaše blízké potěšila? Nevíte, jaký termín by jim vyhovoval? Nechte výběr na obdarovaných a dopřejte jim nezapomenutelné zážitky.

Dárkové vstupenky zakoupíte na pokladně divadla a také online.

Pro více informací klikni ZDE.