Městské divadlo Kladno příjme na hlavní pracovní poměr truhláře/zámečníka.
Umíte pracovat se dřevem, nebo s kovem? Máte rádi manuální a rozmanitou práci? Rádi byste pracovali na vzniku dekorací pro naše divadlo? Pak hledáme právě vás!
Pracovní náplň:
Požadujeme:
Nabízíme:
Nástup možný ihned dle osobní dohody a vzájemné spokojenosti po osobním pohovoru. Svůj životopis zasílejte na email: cacko@divadlokladno.cz
Začátek divadelní sezony a začátek školního roku toho mají společného víc, než by se možná na první pohled zdálo.
Stejně jako někteří žáci a žákyně nemůžou dospat, protože se těší na kamarády, učitele nebo vyučování, těší se někteří herci, herečky i další personál divadla na kolegy, režiséry a další zkoušení. Všechny čekají nová dobrodružství, nové výzvy, nová přátelství. Všichni se vítají, vyprávějí si historky z letních měsíců, ukazují si fotky, mají spoustu energie a odhodlání.
První poprázdninový den jsou budovy obou institucí (tj. divadla i školy) prázdné, naklizené a připravené na svoje provozy. Chybět nemůže často nepopulární leč nezbytné bezpečnostní školení. Následně se jednotlivé prostory (chodby, třídy, sborovny, ale taky kanceláře, šatny, zkušebna či jeviště) postupně plní. V jednom případě studenty a pedagogy, v tom druhém tvůrci i dalšími zaměstnanci divadla.
K novým začátkům patří také různě vyřčená přání. Městské divadlo Kladno vstoupilo do nové sezony s názvem Za vším hledej ženu na konci srpna, a tak bych nám všem ráda popřála rok plný inspirace, radosti a úspěšných inscenací. První dvě jsou již v procesu a věřím, že zářijové Nadženy i říjnoví Nedotknutelní přinesou silné příběhy a spoustu nádherných divadelních zážitků.
Zvu vás a těším se na setkávání!
Vaše dramaturgyně
Sezonu 2023/24 odstartujeme světovou premiérou hry Nadženy, kterou speciálně pro nás napsal režisér, výtvarník a vedoucí našeho provozu Jozef Hugo Čačko. Ambiciózní divadelní projekt přinese doslova nevídaný divácký zážitek.
O čem Nadženy jsou?
O hledání sebe sama. O tmě. O strachu z neznámého, o touze vyjít z komfortní zóny. Taky o lásce, o úctě k sobě samému i k ostatním. O pochopení, o smíchu, taky o pláči a radosti ze života. Nadženy jsou příběhem pěti žen a jednoho muže. O tom, že když už do tmy jednou vstoupíme je
dobré si připomínat, že se z ní dá stejně tak dobře vyjít. A taky o tom, že temnota ne vždy musí nutně znamenat něco zlého a strašidelného, jak se může na první dojem zdát.
Je to inscenace o ženách a pro ženy?
Je prioritně pro ženy, ale věřím, že nejeden chlap v inscenaci objeví svoji partnerku, matku, sestru, sousedku. Inscenace je pro všechny, kteří se chtějí zasmát, zamyslet nad tím jak dnes nejsme schopní komunikovat a co se stane, když pět opravdu šílených ženských zavřete do tmy. Věřím a doufám, že na Nadženy budou chodit party kamarádek, které budou po skončení představení ještě hodinu u sklenice vína rozebírat, která z postav jim byla tak ukrutně podobná.
V čem bude tahle inscenace jiná než ostatní?
Hlavním bodem, kolem kterého se točily veškeré letní přípravy je propojení s organizací Světluška, která se nevidomým a lidem se zrakovým postižením věnuje již dvacet let. Se Světluškou vymýšlíme jak nevidomé o inscenaci informovat, jak jim ukázat, že se na ně nezapomíná a že právě v našem divadle jim budeme věnovat zvýšenou pozornost. Třeba na to časem divadlo naváže dalšími spolupracemi, které nevidomým divadlo ukáže jako formu umění, kterou mohou vidět hlavně srdcem.
Jak se dá taková věc nazkoušet? Připravuje se na to soubor nějak speciálně?
Navštívili jsme Neviditelnou výstavu v Praze, jsme ve spojení s organizací Světluška, která se na inscenaci bude přímo podílet. Popravdě jde o experiment, který se začíná teprve rodit a skutečná výzva přichází právě teď, kdy do inscenace začínáme vkládat jednu složku za druhou. Herečky a Tomáš to mají o to těžší, protože se musí naučit ve tmě fungovat, ovládnout prostor, i když jej nevidí. Diváci se ale nemusejí bát.
Nadženy jsou tvoje druhá autorsko-režijní práce, protože běžně se věnuješ scénografii. A přesto sis vymyslel inscenaci, která je založená na tmě. Není v tom pro tebe trochu rozpor?
Naopak, je to ukrutně rajcovní. Jde o tu neukojitelnou touhu zhmotnit všechny své představy jinými prvky než těmi scénickými a to je výzva. Všechny ty smysly, slova, které vytváří mapu myšlenek! Navíc jako scénograf, režisér a kostýmní výtvarník mohu nadávat leda tak sobě. Je to mírně schizofrenní, ale i to je pro mě inspirativní a zábavné.
