Je to už víc než rok, co přišla z MDK divadla výzva, jestli bych nechtěla pro malou scénu vytvořit autorský text na téma „Richard III. v Shakespearově hře a ve skutečnosti“. Okamžitě mě to chytlo a nabídku jsem s radostí přijala, i proto, že režisérem inscenace měl být Jarda Slánský.
Jenže osud a Petr Svojtka tomu chtěli jinak. Jaroušek byl (před)určen pro hlavní roli Oty Pavla a kdo ale bude režírovat „Richarda“, to byla ta otázka. Nakonec padla volba na mě. „Já ale nejsem režisérka“, bránila jsem se. Dobře, mám za sebou dvě komorní inscenace na malé scéně kladenské činohry a dvě pohádky v Praze. Přesto na zvolání „Rejžo...?!“ neslyším. Představila jsem si reakce některých kolegů. „Ty jako režíruješ? To už může opravdu dělat každej...“ Ne, nemůže, já to vím a věřte mi, že se do toho ani nijak zvlášť necpu. Ono to jde vždycky tak nějak kolem mě.
Režie je mnohem náročnější profesí, než si lidi myslí. Kromě nikdy neopadajících pochybností je pro mě největším stressfaktorem to, že po mě neustále někdo chce rozhodnutí a vyjádření. A tak postupně posuzuji typ a velikost kávové lžičky, která má ambici být rekvizitou, to, zda vadí, že je v rohu vidět kabel, vhodnou délku sukně, odstín světelného filtru... a to tak, aby byli všichni co nejvíc spokojeni. Ne vždy se zadaří, ale člověk se snaží. Snaží se uklidnit a motivovat svůj tým a všechny členy zákulisní party, bez níž by to nešlo, snaží se nezkazit talentovanému výtvarníkovi jeho vizi (Promiň, Richarde, ale já tam toho koně prostě nechtěla.) a přežít stodvacátý poslech nahrávky vlastního hlasu, která se používá v inscenaci. Kdo tohle vymyslel?! Z myšlenek mě zpravidla náhle vytrhne ono rázné: „Rejžo...?!“. Aha! Tak mě omluvte, já už musím jít.
Autorka je bývalá dramaturgyně MDK.
Tento týden byly zveřejněny redakční nominace portálu i-divadlo.cz! Máme radost, že v hlasování o nejlepší divadelní počiny sezony 21/22 máme velkou stopu:
Držíme palce a těšíme se na lednové vyhlášení výsledků!
Více na https://www.i-divadlo.cz/anketa-2022-redakce/
Letošní sezona přinese divákům šest premiér, ale jen jedinou muzikálovou. Tou bude premiéra slavného – takřka kultovního – muzikálu Na skle malované, kde si zahraje prakticky celý soubor Městského divadla Kladno včetně nejnovějších tváří. Jednou z nich je i Lukáš Pečenka, kterého diváci uvidí v roli Čerta.
S režisérem Jaroslavem Slánským se znáte i z jiných inscenací. Jak se ti s Jardou pracuje?
Výborně! Dobře se známe, má skvělý smysl pro humor, je bezvadně připravený, ví co chce, dává prostor hercům a má je rád. To je celkem slušný balíček pozitiv. Ta spolupráce funguje a je zajímavá, příjemná a zábavná.
Sám jsi také režisér, nemusíš občas jako herec bojovat s nějakým režisérským puzením?
Obecně si myslím, že herecká zkušenost je pro režiséra k nezaplacení a určitě to platí i obráceně. Puzení samozřejmě mívám a vždycky ho rychle zaháním do kouta. Zabývat se jen tou mojí rolí je úlevné a příjemné. Užívám si to. Ale myslím si, že kdybych nějaký dobrý režijní nápad měl a zveřejnil ho, tak by ho Jaroušek přijal. Má naštěstí ego naprosto v pořádku.
Jakmile se někde objeví čert, hned mám pocit, že půjde o pohádku. Ale tady to tak úplně není, že?
Ne, skutečně o pohádku nejde. Tady je postava Čerta spíš hlasem, který humorně relativizuje tu nedotknutelnou legendu o Jánošíkovi. Jediné kouzlo je, že já budu mít pohyblivý ocas a Lenka občas roztáhne křídla. Jinak jsme spíš lidové než pohádkové postavy.
V inscenaci si partneříte právě s Lenkou Zbrankovou, která hraje Anděla. Jak to vaše duo funguje?
Naše duo LuLe (LUkáš a LEnka) vlastně symbolizuje to dobré a to špatné v nás a okolo nás. A občas je to i tak, že Čert není ten špatný. Takže je to pestré. Herecky i lidsky jsme s Lenkou napojení, a přestože naše postavy jsou většinu času ve při, tak my jsme lidsky v harmonii.
Jak zapadají tyhle alegorické postavy do příběhu o Jánošíkovi?
Čert a Anděl provází podle hry každého člověka. A podle mě byly tyto dvě postavy do muzikálu Na skle malované napsané i proto, abychom se na tu romantickou legendu o zbojníkovi mohli dívat z více úhlů pohledu. Anděl chce logicky vidět a vnímat vše dobře a pozitivně a to i za cenu toho, že si něco vymyslí. Čert je pravý opak: „Přece nebudeme chvalořečit někoho kdo kradl!?“ Oba jsou občas pokrytečtí, oba zapálení pro svou pravdu a oba jsou připravení hájit svůj zájem. Navíc to dělají s humorem a nadsázkou – protože nic není černobílé.
Je něco v čem je pro tebe práce na Na skle malované nová?
Nový je pro mě překlad, který si tvůrci vybrali. Hrál jsem jinou roli v inscenaci Divadla Na Fidlovačce a nějak ve mně ty texty zůstaly. A tak se mi to špatně učí. Je to také druhá inscenace, ve které na Kladně zkouším. Takže to je pro mě také nové – přeci jen, druhá je jen jedna...
Vážení diváci,
z důvodu nemoci se bohužel ruší dnešní představení NA SKLE MALOVANÉ.
Náhradní termín představení VÁM SDĚLÍME V NEJBLIŽŠÍCH DNECH.
Peníze za vstupné vám bude vráceno na účet, který nám spolu s naskenovanými vstupenkami zašlete na e-mail pokladna@divadlokladno.cz.
Děkujeme za pochopení.
