Když jsem se s Romanem Říčařem poprvé setkala, právě vycházel z lesa. Vynořil se z mlhy a já viděla, že má na nohou vysoké holínky a v ruce sekeru. To dopoledne mluvil hodně o srnách – jedna se totiž ráno utopila v blízkém rybníce. Večer hrál na kytaru a zpíval takové ty písně, co se hodí k ohni a rozervaným duším. To už je ale skoro dva roky.

Nyní v MDK zkoušíme velkou muzikálovou inscenaci Na skle malované. A je to pro nás pořádná zodpovědnost, protože Malované – jak mu teď familiárně říkáme – je kultovní muzikál. Kdekoliv se inscenovalo, mělo neskutečný úspěch. Třeba ve Slovenském národním divadle vydržela inscenace na repertoáru neuvěřitelných 30 let. A tak jsme si řekli: „Dobře, už máme zapáleného režiséra, senzační překlad, fantastického scénografa, skvělou choreografku, hromadu charismatických zbojníků, lepých žen a démonických pandurů – tak co ještě potřebujeme?“ Jánošíka!

Režisér Jarda Slánský měl hned jasno, protože se s Romanem Říčařem zná dlouhá léta a viděl ho ve všech těch úžasných rolích, jako byl třeba Bejby v Šakalích letech (Divadlo ABC), věděl o jeho nominaci na Thálii, slyšel Romanovu divadelní i filmovou hudbu, chodil na koncerty jeho  kapel. Věděl, že obsadit ho do role zbojníka ze všech nejzbojníkovatějšího je sázka na jistotu. A věděl také, že sázkou na jistotu bude i svěřit mu celé hudební aranžmá. Měl prostě Romanovu uměleckou kariéru velmi dobře zmapovanou a bral to velmi prozaicky: „Kdo je nejlepší? Roman. Hotovo.“ Oproti tomu já jsem v tom viděla i nějakou tu životní poesii. Všechno do sebe najednou zapadlo: od sekery k valašce totiž není daleko. Vždyť Roman je pro tuhle roli jako dělaný, trénuje na ni po vzoru Stanislavského zjevně roky. Jánošík 10 z 10. Proboha, vždyť on má i uhrančivé oči...

Tak přijďte do divadla!

Přípravy hudební inscenace Na skle malované jsou v plném proudu. Zatímco v sále se pod vedením režiséra Jaroslava Slánského zkouší, v dílnách vzniká kompletní výprava. Tu pro náš jediný letošní muzikál navrhl scénograf Jozef Hugo Čačko, který vymyslel skutečně originální koncept.

Jak bude vypadat Na skle malované? Můžeš něco prozradit, aniž bys divákům zkazil překvapení?

Samozřejmě! Bude vypadat velkolepě! Výpravně! Jedinečně a s úctou ke všem tradicím slovenského folkloru. Víc prozradit nechci, jestli ale mohu něco vzkázat divákům MDK: Tohle si nenechte ujít, bambiliónově byste litovali a to přece nechcete!

Z čeho jsi při vymýšlení výpravy vycházel?

Inspirací a zdrojů bylo mnoho. Jsem původem Slovák, narozený v Československu pod nádhernými kopci Malé Fatry. Hory a slovenský folklor mám hluboce zakořeněné. S veškerou úctou k tradicím a minulosti, která se i díky mým rodičům dotkla také mojí výchovy, jsem věnoval to nejlepší ze sebe, ze svých znalostí v profesi, které se věnuji už 13 let.

Co pro tebe vlastně znamená mýtus o Jánošíkovi?

Pro mě jako „srdcem“ Slováka je Jánošík opravdu hrdina. Učily nás to staré mamy, učili nás to ve škole. S tímhle hrdinou je těžko spojovat něco negativního. Pacifistický přístup k životu a jeho skutečné prožívání bych přál mnoha lidem v mém okolí. Někdy zapomínáme žít, jen přežíváme. A Jánošík, ten žít uměl a uměl i milovat.

Uvažoval jsi ještě o nějakých jiných variantách výpravy?

Popravdě? Ta, kterou uvidí diváci MDK, vychází z mého úplně prvního nápadu. Zkoušel jsem si pak ještě doma několik dalších verzí, ale vždy jsem se vrátil k té původní. U inscenací, které pro mě v životě hodně znamenají, se mi taky často děje, že se mi scénografie zdá ve snech. U Malovaného tomu nebylo jinak. Jedno ráno jsem se vzbudil s tím, že jsem si prožil celou premiéru. První, co jsem vzal do ruky, byla tužka a hned po ní papír. Tahle výprava je sen.

Kostýmy jsou jediná věc, kterou naše dílny přímo nešijí. Odkud je bude divadlo mít?

Není to tak úplně pravda, to bychom křivdili dámám v krejčovně. Veliká část kostýmů ale vzniká pod rukama jedné slovenské rodiny. Veškeré opasky, kopce, blenciare a oplecká vznikají na Slovensku. Diváci se tak můžou těšit na valašky, opasky, klobouky, vyšívané košile a lidové kalhoty; to vše krásně zdobené tradičně ručními výšivkami z dílny úžasné rodiny Stranavských, které jsem na výrobu kostýmů oslovil.

Jak moc je tahle výprava náročná na výrobu?

V inscenaci Na skle malované bude hned několik „poprvé“. Budeme pracovat se zrcadly a budeme hodně a hlavně nově využívat i tahy nad jevištěm. Jelikož jde o přírodu a živelnost, chtěli bychom využít i tekoucí vodu. Mohu divákům slíbit také nevídanou světelnou show i díky novým reflektorům, za které můžeme děkovat městu a podpoře, kterou nám projevuje při modernizaci divadla. Je toho samozřejmě ale mnohem víc, na co se mohou diváci těšit!

Vážení a milí diváci,

je řada možností jak potěšit své blízké a Dárkové poukazy jsou jednou z nich. Využít je můžete na všechna představení včetně hostujících souborů.
Program je velmi nabitý a je z čeho vybírat. Začít můžeme hned u silvestrovského představení Jak umřít na rokenrol v hlavní roli s Janem Krafkou alias Miki Volkem. Rokenrolový dýchánek je tou nejlepší volbou pro ukončení starého roku. Těšit se můžete i na welcome drink.

V lednu k nám zavítá hostující soubor z Městského divadla Mladá Boleslav s představením Pes Baskervilský. Vstupenky na toto představení rychle mizí, proto neváhejte s nákupem.

Pokud si pospíšíte s koupí vstupenek na stále vyprodanou Smrt v růžovém, zažijete nádherný a podmanivý příběh o silné ženě a skvělé šansoniérce Édith Piaf v hlavní roli s Janou Zenáhlíkovou.

Tip měsíce ledna je na nás!

Městské divadlo Kladno, Severočeská filharmonie Teplice a Společnost Zdeňka Fibicha uvedou jedno z nejslavnějších děl české hudební, literární i divadelní historie Smír Tantalův – melodram, který vznikl z tvůrčí spolupráce hudebního skladatele Zdeňka Fibicha a básníka, filozofa a literáta Jaroslava Vrchlického, jenž svou původní divadelní hru pro potřeby hudebního divadla přepracoval. V hlavních rolích uvidíte Miloslava Mejzlíka, Ditu Hořínkovou a Zbigniewa Kalinu, ale těšit se můžete také na členy našeho uměleckého souboru Jana Krafku, Jaroslava Slánského a další.

Těšíme se na váš v MDK!